Dědic zla - 9. Ministerstvo kouzel

21. prosince 2014 v 13:00 | Sally |  Dědic zla
Title: Dědic zla
Part: Dědic zla - 9. Ministerstvo kouzel
By: Irith

Harry se probudil. U hlavy měl opět položený tác s jídlem. Hltavě ho snědl. Už tady byl hodně dlouho. Nemohl to přesně určit, neviděl denní světlo, ale podle jídla by to odhadoval na dva dny. Sedl si ke stěně a přemýšlel. O Gabriele. Ted je určitě ve škole. Kdy ve Francii vlastně končí školní rok? A co asi dělá? Myslí na něj vůbec někdy? Kdyby ji tak mohl ještě jednou vidět. Kdyby jí tak mohl říct, že ji miluje. Ano, Harry Potter se zamiloval. Do Francouzky.
Ani ne o vteřinu později se v tmavé zapadlé uličce poblíž jedné nevýrazné telefonní budky v centru Londýna najednou zhmotnily dvě postavy. Ginny Weaslyová se se zájmem rozhlédla kolem.
"Není to trochu daleko?" zeptala se.
Draco Malfoy mírně zčervenal: "Ehm…no, víš…původně jsem se chtěl přemístit trochu blíž, ale tak nějak… no, prostě mi to nevyšlo."
Ginny si významně odkašlala. "No to je štěstí, že jsme neskončili v některém domě, nebo tak nějak. A, víš, nevadilo by ti, kdybys mi už pustil tu ruku? Drtíš mi prsty." Draco zrudl ještě víc a honem ji pustil. Líbilo se mu, když ji mohl držet.
Ginny vytáhla z malé kabelky, kterou s sebou nesla, lahvičku s lektvarem a náhradní hábit.
"Já se půjdu přeměnit a převléct támhle," ukázala za roh.
"Tak já zůstanu tady," přisvědčil Draco. Ginny na něj mrkla a dlouhými kroky zamířila na opačnou stranu uličky.
O pár minut později se odtamtud vynořila profesorka McGonagallová. Nejistě došla až k profesoru Brumbálovi. Brumbál v dlouhém stříbřitě vyšívaném tmavě modrém plášti vypadal opravdu majestátně. To profesorčin vytahaný, jednoduše černý plášt proti němu vypadal staře a ošuntěle.
"Tak jak vypadám?" zeptala se Mc Gonagallová.
"Naprosto příšerně," odpověděl jí Brumbál a oba se bláznivě rozesmáli.
"A kde jsi sebral tak úžasný plášt?" zeptala se po chvíli.
"Ušil!" pyšně odpověděl Brumbál.
"Ale ted bychom už měli jít," dodal.
Ginny ještě jednou překontrolovala, že má v tašce všechno, co by mohli potřebovat a spolu s Dracem vykročila ze zapadlé uličky na velkou hlavní třídu.
Ted dopoledne potkali jen pár chodců, tu a tam človíčka. Všichni lidé, bez výjimky, si je udiveně prohlíželi a několik z nich se při pohledu na ně hlasitě rozesmálo. Oni si jich však nevšímali a odhodlaně rázovali po ulici. Došli až k jasně červené oprýskané telefonní budce. Okna byla vyražená a dveře jen tak tak, že na Draca nespadly, když je opatrně otevíral. Vešel dovnitř a Ginny hned za ním. V budce bylo nepříjemně těsno. Ginny se zdálo, že je tam dokonce o dost těsněji, než před rokem, kdy se jich tam muselo nacpat šest najednou.
Draco se podíval na Ginny. Dlouhé šedé vlasy měla spletené v pevném drdolu a tvářila se velice přísně. Kdyby nevěděl, že je to Ginny… No, každopádně se proměna povedla. Ginny si opatrně prohlédla vysokého starého muže s dlouhými stříbrnými vlasy a vousy, který stál vedle ní. I když věděla, že je to Draco, měla z něho respekt. Brumbála se vždy bála.
"Tak dělej, nemáme na to celý den," pobídla ho docela neuctivě a trochu do něj štouchla. Draco si povzdychl. Ale zdržel se všech komentářů a radši vytočil číselnou kombinaci šest-dva-čtyři-čtyři-dva. Kotouč se protočil a se slyšitelným klapnutím se vrátil zpátky na místo.
Budkou se rozlehl úřední ženský hlas: "Vítejte na Ministerstvu kouzel. Uvedte prosím jméno a účel návštěvy."
"Dr…," začal Draco a s bolestivým zaknučením zmlkl, když mu Giiny dupla na nohu.
Ginny se radši chopila představování sama:"Albus Brumbál a Minerva McGonagallová. Jdeme…," zaváhala. " …ověřit věc dědictví v Síni věšteb na Odboru záhad. Týká se to jednoho studenta," doplnil ji hladce Draco a mrknul na ni. Ginny mu vděčně stiskla ruku.
"Děkuji," odpověděl úřední ženský hlas. "Návštěvníci necht si laskavě vezmou jmenovky a viditelně si je připevní na svoje hábity." Z kovového otvoru, z něhož obvykle vypadávají vrácené mince, vyjely dvě malé jmenovky. Draco jednu z nich podal Ginny. Připevnila si ji na hábit.
"Upozornujeme návštěvníky ministerstva na jejich povinnost podrobit se prohlídce a předložit své hůlky k registraci u bezpečnostní přepážky, která se nachází na protějším konci atria." Draco mírně kývl. Doufali, že Brumbálova autorita a popularita po té lonské události, by jim mohla umožnit volný průchod bez kontroly. Co by dělali, kdyby se je pokusili zkontrolovat, to netušil. Podlaha telefonní budky se zachvěla a oni cítili, jak s nimi budka jede dolů. Po chvíli je uhodila do očí pronikavá, zlatá záře atria. Uprostřed, na místě, kde původně stávala fontána s podobami kouzelníka, čarodějky, kentaura, skřeta a domácího skřítka, stálo prosté zlaté jezírko. Konečně výtah zastavil. "Ministerstvo kouzel vám přeje příjemný večer," rozloučil se s nimi ženský hlas.
Ginny pozpátku vystoupila z budky. Draco jí následoval. Mžourali do slunečné záře atria. U jezírka zahlédli hlídačův stolek. Na židli za ním evidentně znuděně seděl postarší kouzelník a líně četl Denního věštce. Jinak v atriu moc lidí nebylo. Jen občas ze zlatého výtahu na protější straně atria vyšel kouzelník, čarodějka nebo vyletěl pár oběžníků. Zrovna ted z velkých dveří vpravo vyšel drobný kouzelník, který před sebou kouzlem ve vzduchu přidržoval hromadu knih. Pomalu a opatrně nastoupil do výtahu a odjel pryč. Draco suverénně vykročil k nejbližšímu výtahu. Ginny ho co nejdůstojněji následovala a snažila se vypadat pokud možno co nejvíc přísně. Moc se jí to nedařilo a efektu nepomáhal ani fakt, že musela co tři kroky popoběhnout, aby rázujícímu Dracovi stačila. Když procházeli kolem hlídačova stolku, Draco na tlustého kouzelníka kývl. Ten se znuděně sehnul pod stůl, aby vytáhl čidlo tajemství, ale pak jen mávl rukou a spokojeně na ně zamával. Zřejmě se poslední dobou Brumbál stal ještě váženější osobou, než předtím. Ginny se ani nedivila, po té události z minulého roku…
Došli k výtahu a Ginny ho tlačítkem přivolala. Zlatá klec k nim s velkým hlukem dojela a hrkavě se zastavila. Počkali, až vystoupí mladě vypadající čarodějka s uštvaným výrazem a vlasy připomínajícími vrabčí hnízdo. Obdivně se na Draca podívala a kývla na pozdrav. Ten jí vlídným úsměvem odpověděl. Ginny se také usmála. Jí si ale žena ani nevšimla. Ginny si uraženě odfrkla a nastoupila za Dracem do výtahu. Byli tam sami. Draco si pátravě prohlížel ovladač a nakonec stiskl tlačítko s označením -1. Dveře se zavřely a výtah se dal do pohybu. Zlaté atrium jim rychle zmizelo z očí, jak klesali hlouběji a hlouběji až na odbor záhad.
"-1 patro, odbor záhad," oznámil úřední ženský hlas a Draco s Ginny vystoupili. Po zlaté záři atria to byl doslova šok. Chodba byla tmavá, symetrická a kovová. Zlatá klec za nimi odjela. Nikdo tu nebyl. Po stěnách se odrážely kovové odlesky a z dlouhé klaustrofobní chodby odbočovaly několikery dveře. Ginny neomylně zamířila k těm nejvzdálenějším, velkým kovovým kulatým dveřím v čele chodby. Najednou se dveře, kolem nichž zrovna procházeli, otevřely a zevnitř se vyvalil dav vesele štěbetajících kouzelníků a čarodějek. V čele davu šel sám ministr kouzel Rufus Brousek. Zřejmě právě skončil nějaký soudní proces. Brousek se na Draca s Ginny zvědavě podíval.
"Brumbále, co vy tady děláte, myslel jsem že….," Brousek se rychle odmlčel. Sice vůbec nezměnil výraz, ale Ginny bylo jasné, že málem řekl něco, co říci nechtěl. Draco se na něj podíval: "Oh, ... prominte, že jsme sem tak vtrhli, my s profesorkou McGonagallovou…" významně ukázal na Ginny. Brousek se zatvářil trochu překvapeně, zřejmě ji přehlédl. Rychle si odkašlal a zdvořile jí políbil ruku, kterou mu Ginny podávala.
Draco pokračoval se zábleskem žárlivosti v očích: "…víte, jdeme na odbor záhad. Dnes se totiž na škole koná famfrpálový zápas, studenti nás nepotřebují k výuce. Musíme v Síni věšteb vyřešit jednu, … ošemetnou věc, týká se to jednoho studenta." "Kterého, smím-li se zeptat?" otázal se chladně Brousek.
"Harryho Pottera," zašeptal Draco.
Brousek se okamžitě napřímil. "Týká se to té…události z minulého roku?"
Draco přisvědčil. "A ted už nás omluvte, neměli bychom se vrátit moc pozdě. Přece jenom na výsledku tohoto famrfpálového zápasu záleží, jestli moje kolej už popáté za sebou vyhraje famfrpálový pohár," vložila se do toho Ginny a nenápadně začala táhnout Draca pryč.
Brousek na ně zamrkal: "Kdybych vám mohl nějak pomoc…"
Ginny důrazně zavrtěla hlavou. "Ujištuji vás, že to vůbec nebude nutné. Děkuji za nabídku."
Draco se významně podíval Brouskovi za rameno. Ten se otočil a uviděl Percyho Weasleyho, jak na něj mává u vchodu do výtahu s hromadou svitků v rukou.
"Ach, už bych měl jít. Těšilo mě. Dejte mi vědět, jestli tu věc najdete. Na shledanou," kývl na ně a odkulhal k Percymu.
Ginny si oddechla. To bylo o fous. Sice ji trochu znervoznilo, že se potkala se svým starším bratrem, ale v podstatě ho už za bratra nepovažovala, od té doby, co utekl z domova. Ted to pro ni byl jen nafoukaný chytrolín s nosem nahoru a oddaností pudla. Kvapně se s Brouskem rozloučili a zamířili ke dveřím. Draco na ně položil ruku a dveře se nehlučně otevřely.
Vešli dovnitř.
"Ne, nezavírej je," špitla Ginny, jelikož se je Draco chystal zabouchnout.
Ginny vytáhla hůlku: "Flabrate." Na dveřích se objevil ohnivý kříž. Stejný, jaký před rokem použila Hermiona. Ginny dveře zavřela. Místnost se okamžitě začala otáčet a oba viděli jen rozmazaný ohnivý flek. Konečně se rotace zastavila. Draco si se zájmem prohlédl místnost. Ještě tu nikdy nebyl. Místnost byla obložená černým kamenem, dokonale kruhová a vybíhalo z ní půltuctu dveří. Jedny jako druhé. Ještě, že Ginny označila ty, kterými přišli. Jinak by vůbec netušil, jak odtud ven. Přešel ke dveřím, přímo proti nim a zatlačil na ně. Dveře se otevřely.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Katie Katie | 22. prosince 2014 v 21:51 | Reagovat

Uzasny díl opravdu se ti moc povedl , je to krasne napsaný , to jak jsou převlečený zas taková zábava není ale az se pro není zpátky na to se opravdu už moc tesim protože se k sobě začínají chovat lip , =D tesim se na další díl rozhodne PiS dal ! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama