Dědic zla - 8. Prasinky

10. prosince 2014 v 12:16 | Sally |  Dědic zla
Title: Dědic zla
Part: Dědic zla - 8. Prasinky
By: Irith



Večeři dostal už před několika hodinami. Teď seděl Harry Potter opřený o stěnu a snažil se usnout. Z narážek a urážek, kterými ho Červíček častoval, pochopil, že Voldemort dnes byl pryč něco zařídit, ale zítra se vrátí a chce si s Harrym "promluvit". Harryho by zajímalo, jestli se z té promluvy vrátí živý. Proteď to však pustí z hlavy. Musí se alespoň pokusit usnout. Zavřel tedy oči a pomalu, pomalinku se ponořil do říše snů.



Ginny doběhla až k Dracovi, sundala si neviditelný plášt a spolu s plánkem, který jí Draco podával, ho narvala do brašny.

"Mám to," zašeptala nadšeně a ukázala mu lahvičku s vlasem. Vzal si ji od ní a strčil si ji do kapsy.

"Výborně," řekl nahlas.

Ginny se usmála, obrátila se a pomalu šla dovnitř. Draco za ní.

"Hned po večeři v komnatě!" zavolal za ní, když ji míjel a rozběhl se do Velké sině. Zaprvé měl hlad a zadruhé nechtěl, aby tam vešli společně, mohlo by to vypadat… "Ale copak na tom záleží?" řekl si a zastavil se. S úsměvem počkal, až k němu Ginny dojde a spolu s ní vešel do Velké sině.

Ginny se v duchu usmála. Vzpomněla si, jak předevčírem, poté, co ji požádal o pomoc, rychle běžel pryč a bál se, že ji s ním někdo uvidí. Ted už mu to zřejmě nevadilo.

"Tak, zatím ahoj," špitla a odpojila se od něj. Vklouzla na své místo u nebelvírského stolu.

Přišla pozdě. Už tam seděl jenom Neville. Smrtijed, Ron a Hermiona už naštěstí odešli. Ginny se jim ted spíše vyhýbala. Smrtijeda se děsila. Zvlášt po tom, co se s ním muckala.

"Jak se máš?" naklonila se k Nevillovi.

"Ale jo, jde to, jen jsem zase zvrtal obranu proti černé magii, ty neverbální zaklínadla mi prostě nejdou" odpověděl neštastně.

Ginny chápavě přikývla. Od té doby, co obranu proti černé magii učil Snape, to šlo od desíti k pěti. Dokonce i zmijozelští, a to se Snape hodně snažil, měli špatné známky. Snad až na Malfoye. Zalétla pohledem ke zmijozelskému stolu. Draco se tam zaujatě bavil s Anne Dipontovou. Ta byla ze stejného ročníku jako Ginny a, alespoň podle Ginny, byla tupější než trol po otřesu mozku a zároveň agresivnější než párek třaskavých škvorejšů těsně před jídlem. Ginny se rozzuřila. Nevěděla proč. Kdesi hluboko uvnitř pocítila slabý osten žárlivosti.

"Jak si to vůbec dovoluje?" soptila, "Jak si to dovoluje bavit se s tou blbou…střelkyní." Najednou Draco zvedl hlavu, podíval se na ni a mrkl. Ginny se radši rychle sklonila ke svému talíři, aby nepoznal, že ho pozorovala. Dojedla, zvedla brašnu, kývla na Nevilla a odešla pryč.



Draco viděl, jak odchází, a posmutněle se zadíval do svého talíře. Z jakéhosi nevýslovného důvodu mu vadilo, že se Ginny baví s Nevillem. Štvalo ho, že se baví zrovna s Longbottomem.

"Tak …ahoj," mávl Annie. Předtím se s ní bavil o famrfpálu. Ona byla první střelkyně a chtěla s ním probírat taktiku. Nijak ho to nezajímalo, ale co měl dělat? Už ho s tím pronásledovala skoro týden a ted neměl žádnou výmluvu. Odstrčil talíř a rozběhl se do Komnaty nejvyšší potřeby. Věděl, že tam Ginny bude.

Otevřel dveře a vešel dovnitř. Ginny už stála u stolu. Obrátila se a usmála se na něj. Dracovi poskočilo srdce. Ginny se štastně rozesmála a křičela:

"Máme to, dokázali jsme to, ted už se jenom vloupat do nejstřeženějšího odboru ministerstva a ukrást něco, co nedokázal odnést ani tucet Smrtijedů, to bude hračka!" Draco se usmál. Měla pravdu. Získali vlasy i lektvar. Na druhou stranu - zítra to bude daleko těžší. Ginny vytáhla karafu s mnoholičným lektvarem.

"Bude lepší, když to připravím už dneska," pomyslela si.

Ještě vytáhla lahvičku s vlasem profesorky McGonagallové. Dlouhý šedý vlas byl spirálovitě stočený v lahvičce. Odšroubovala uzávěr a pomalu dovnitř nalila mnoholičný lektvar. Flakonek naplnila až po okraj a rychle ho zašroubovala. Lektvar získal příjemnou tmavě modrou barvu. Ginny natáhla ruku.

"Mohl bys mi prosím podat tu druhou lahvičku?"

Žádná odpověd. Ginny se netrpělivě otočila. Draco ještě pořád stál ve dveřích. Na tváři měl mírně nepřítomný výraz a civěl na ni. Luskla mu prsty před obličejem.

"Tu lahvičku!" zopakovala.

Draco se zatvářil naprosto nechápavě. Ginny měla co dělat, aby se nerozesmála. "Co…co,..jakou…," zakoktal.

"Lahvičku s Brumbálovým vlasem," řekla důrazně.

Draco si začal prohledávat kapsy. "Jo, tady je," vyhrkl nakonec vítězně a podával ji Ginny.

Ta si ji od něj převzala a soustředěně se podívala dovnitř. Dlouhý, stříbrný vlas skoro ani nebyl vidět. Opět do ní pečlivě nalila lektvar a zazátkovala. Barva se téměř okamžitě změnila z blátivé na bílou, na jasně svítivě bílou.

Draco se mezitím posadil na židli proti ní. Ginny mu podala lahvičku. Ve chvíli, kdy se dotkla jeho ruky, cukla. Skoro flakonek upustila na zem.

"Pro…promiň," zakoktala a znovu mu jí podala.

Draco sevřel Ginnyinu ruku. Tu krátkou chvíli, kdy si od ní lahvičku přebíral, si chtěl co nejvíc vychutnat. Ginny se mu však vykroutila. Viděl, jak sklonila hlavu. Byla celá zčervenalá a moc jí to slušelo.

"Měli bychom ještě jednou probrat plán," řekla po chvíli Ginny a odhodlaně zvedla hlavu. Pořád ještě měla na tvářích ruměnce a uši v jednom ohni.

Projít si celý plán jim netrvalo moc dlouho. Ono toho k probírání moc nebylo.

"Prostě tam půjdeme a budeme improvizovat," shrnul to výstižně Draco.

Ginny chtěla něco namítnout, ale pak si uvědomila, že má pravdu. Zas tak dokonalý, jak si namlouvala, její plán nebyl.

"Fajn, takže zítra v Prasinkách, v Chroptící chýši. A vezmi si s sebou větší hábit. Brumbál je vyšší než ty," rozloučila se nakonec.

Draco rozvážně přikývl:

"A proč zrovna v Chroptící chýši?" zeptal se jakoby nic. Ve skutečnosti měl z Chroptící chýše strach. Také mu připomínala to strašlivé ponížení, když ho tam Potter zkouloval.

Ginny se jen pohrdavě ušklíbla. Zřejmě poznala, že se bojí.

"Protože tam nikdo nechodí," odpověděla. "Ale jestli se bojíš…," dodala.

Draco vstal.

"Já se nebojím," zasyčel.

"Výborně," okomentovala to Ginny. "Tak zatím ahoj!" řekla a odcházela.

"Ne počkej ještě!" zavolal na ni Draco. Ani vlastně nevěděl, proč to řekl. "Ehm… to nic," dodal rychle, když se Ginny tázavě otočila. Spěšně došel až k ní.

"Tak tedy,…ahoj…," dodal nervozně.

Ginny se usmála a prolezla dveřmi ven. Přitom mu krátce stiskla ruku. Draca zaplnil nádherný, hřejivý pocit. Upřeně se na ni díval, jak odchází. Po chvíli také vyšel ven a zamířil do Zmijozelské koleje. Cestou ještě uvažoval, jak se zítra vykroutí z Crabbovy, Goylovy a hlavně Pansyiny společnosti.

Ginny přemýšlela v podstatě o tom samém. Jak vysvětlí Ronovi a hlavně Deanovi, že místo na famfrpál půjde do Prasinek? Dlouho nad tím přemýšlela, až se nakonec rozhodla, že to vůbec nebude řešit. Ono se to nějak vyvrbí samo. Prostě si sedla do křesla, vytáhla hromadu knih a začala se učit na NKÚ.

Draco to zvládl také dobře. Crabb a Goyle to vzali, když jim Draco vysvětlil, že opravdu nechce, aby šli s ním. Zřejmě byli rádi. Poslední rok totiž trávili většinu famfrpálových zápasů tím, že převlečení za holky hlídkovali u komnaty nejvyšší potřeby. A Pansy s ním vůbec nepromluvila. To bylo dobré. Odešel tedy do své ložnice a tajně, dokud tam ještě nikdo nebyl, vytáhl jeden starý hábit a začal na něm dělat drobné úpravy.

Ginny seděla na podlaze v Chroptící chýši a žaludek měla stažený nervozitou. Z famfrpálu se vymluvila dobře. Dean zrovna včera přehnal kouzlo pro růst zubů a pořád ještě ležel na ošetřovně. A Ronovi bylo úplně jedno, kam jde. Hlavně když se mu nebude posmívat kvůli jeho krátkému románku s Levandulí.

Do Prasinek skoro běžela. Ke Chroptící chýši dorazila rychle a teď tady seděla na zemi, rukama si objímala kolena a v hlavě jí zvučely pochybnosti, jestli plán je opravdu dobrý. Ještě naposled si překontrolovala kabelku, jestli má všechno. Ultradlouhé uši, omdlévací oplatky, věčné světlo, perský zatmívací prášek, lahvička s lektvarem, náhradní hábit a neviditelný plášt. Nic nechybělo.

"Ehm…ahoj," ozvalo se za ní.

Zvedla hlavu. Ve dveřích stál Draco Malfoy a nervozně se usmíval. Byl ještě bledší, než obvykle. Ginny se postavila.

"Máš všechno?" zeptala se.

Draco přikývl.

"Přemisťovat se umíš, ale zkoušku jsi ještě neskládal, že?" zeptala se.

"Ne," zněla nejistá odpověd.

Ginny se usmála: "Já jsem se zase ještě nikdy nepřemistovala s někým ze Zmijozelu. No, všechno je jednou poprvé," odkašlala si a chytla ho za ruku.


"Tak tedy do toho," zašeptala. Bála se, že kdyby promluvila nahlas, hlas by jí selhal. Draco přikývl a zavřel oči. Cítil Ginnyinu ruku ve své a tento dotyk ho kupodivu velice uklidnoval. To zvládne. Víra, že se dokáže přemístit přes půl Anglie a ještě s Ginny Weaslyovou ho celého naplnila. Najednou si byl naprosto jistý, že to dokáže. Pak se otočil na místě a stáhl Ginny s sebou. Pohltila je tma.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Katie Katie | 11. prosince 2014 v 7:18 | Reagovat

woow vážně krásný díl , moc se mi líbí , zvlášť to jak jsou z sebe navzájem nervózní :DDD je to moc pěkně napsaný díl , povedl se ti , moc se tesim na pokračování :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama