Napořád 2/2

22. června 2012 v 14:27 | Maky. |  Jednodílné

Title: Napořád
Category: Studium Harryho Pottera / Po válce
About: Fremione
By: Maky.
One Shot


V minulém díle:
Tehdy po ní chtěl, aby zmanipulovala hlídky.
Nejprve se jí to příčilo. Ale nakonec to udělala. Tak či tak, nebylo to poprvé, co porušila školní řád. S Harrym a Ronem tolikrát prováděli různé věci za zády profesorů.
Jenže tehdy to bylo pro dobro školy. Teď to bylo jiné. Měla pomoci studentovi ze školy uprchnout, což její pověsti určitě nepřispívalo.
Ale z nějakého důvodu to prostě udělala. Ať ji to trápilo sebevíc, nebylo to tak silné jako nutkání pomoci dvojčatům. Nebo jak později zjistila, spíš jednomu z nich.

Z očí jí ukáplo pár dalších slz, když si vzpomněla, jak se dali dohromady.

FLASHBACK

Uplynulo pár týdnů a Hermiona se už zas procházela po Bradavických chodbách, ostatně jako každý páteční večer.
Pokaždé, když měla hlídku, jakýmsi 'záhadným způsobem' potkávala jistého mladého rusovlasého čaroděje, na něhož se překvapivě pokaždé těšila. Vůbec se nezabývala tím, že by to mělo být naopak.
"Hermiono!" ozvalo se za ní. Na tváři se jí rozhostil úsměv, aniž by o tom věděla. Otočila se za původcem zvolání.
"Ahoj, Frede," řekla. Fred na pozdrav jen kývnul.
"Jdeme?" zeptal se.
"Jistě," odpověděla Hermiona a vydala se s ním bok po boku vstříc temným koutům Bradavic, osvětleni jen slabým měsíčním světlem, který se dovnitř dostal okny.
Zastavili se před nízkými dřevenými dveřmi, které se od ostatních velmi lišily. Nebyly tolik udržované, sem tam by se našla i nějaká plíseň. Fred je otevřel a zdvořile je přidržel tak, aby do nich mohla Hermiona vejít. Než sám vlezl dovnitř, jako vždycky se rozhlédl na obě strany a až poté je za sebou zavřel.
"Tak, jak ses dneska měla?" zeptal se, když se oba usadili na zem. Místnůstka nebyla příliš velká, na šířku měla maximálně metr a navíc byly všude poházená košťata, tudíž se na sebe skoro mačkali. Ne, že by Hermioně ta vzájemná blízkost byla nepříjemná.
"Jako vždycky. Dostala jsem Výborné z Obrany proti Černé magii a Snape do nás zas hustil samé poučky o tom, jak jsou lektvary důležité a podobně." Pokrčila rameny. Už dávno se nebavily jen o jeho útěku z Bradavic. Nyní za ní docházel jen proto, aby si vzájemně mohli sdělit své pocity, nálady a postřehy. Stali se z nich velmi dobří přátelé, což by nikdo z ostatních studentů netipoval.
"Páni, to je poprvé, co tě slyším mluvit křivě o škole a věcech s ní spojených," zasmál se. Jeho smích jí přišel jako ta nejsladší věc na světě. I když, upřímně nechápala proč.
"Snapea snad nemá rád nikdo, no ne?" smála se s ním. "A jak ses měl ty?" zeptala se. Úsměv mu ihned zmizel ze rtů, povzdychl si.
"Dostal jsem školní trest za to, že jsem Snapeovi ukradl pár jeho ingrediencí. Zítra mám vyčistit všechny záchody ve škole, fuj," řekl sklesle. Už pár dní Fred s Georgem tajně navštěvovali soukromý sklad profesora Severuse Snapea. Čirou náhodou tam totiž uchovával věci, které se bratrům dvojčatům hodily pro přípravu jejich kouzelných vtípků, holografických rachejtlí a bůh ví čeho ještě.
"Ach, to je mi líto," řekla. A vážně to tak bylo. Přišlo jí nelidské, zadávat takovýto trest. Ať byl prohřešek jakýkoli. Bradavické veřejné toalety, čímž se myslí ty, které nejsou umístěny přímo v soukromých koupelnách kolejí či prefektů, se pyšnily tím, že pokaždé na kolemjdoucího, nebo rovnou toho, kdo je chtěl využít, buďto vychrstli velké množství smrduté zakalené vody nebo z nich rovnou vylétlo školní strašidlo Protiva.
Fred neodpověděl. Místo toho načal novou konverzaci.
"Slyšela jsi to o Seamusovi? Chtějí ho vyhodit ze školy. Prý neprokázal tolik kouzelnického talentu na to, aby byl za kouzelníka považován. Nechápu to." Zakroutil hlavou. Ano, bylo to kruté. Každý věděl, že se Seamusovi jeho čarodějnické pokusy někdy vymkly z rukou, ale pokládat ho za to za mudlu?
"Ano, je to absurdní," přitakala Hermiona. "Myslím, že se Popletal zbláznil, když nám sem poslal jí." Zamračila se. Dolores Umbridgovou ze srdce nenáviděla. Opravdu. Měla vzato, že je to druhý nejďábelštější člověk na světě, hned po Tomovi Riddlovi.
"Táta říkal, že nad tím nepřemýšlel. Prostě vybral prvního člověka, na kterého mu padly oči a tak to bylo. Prý vůbec nemá ponětí o tom, co se tady děje," vysvětlil. Když si to tak vzala, bylo to i docela možné. Popletal byl zaslepený myšlenkou, že se mu Brumbál snaží ukrást místo, tak prostě vzal jednoho ze svých lidí a poslal ho sem, bez ohledu na to aby se ujistil, zda to pro školu nebude mít katastrofické následky.
"Myslím, že by si na tom ministerstvu měl konečně udělat nějaký systém. Pak by se nemusel obávat, že mu chce někdo uškodit." Zakroutila hlavou.
"Jo, to by měl," zasmál se. "Ale ať už je to jak chce, přece si opravdu nemůže myslet, že by Brumbál usiloval o jeho místo? To by mu pak opravdu šplouchalo na maják."
"Lépe bych se nevyjádřila," smála se s ním. Odmlčela se. "Je něco nového se Zrzavým Zametákem?" zeptala se. Zrzavý Zameták neboli dvojité Z byla zástěrka pro jejich plán s útěkem. Jméno nebylo zrovna nějak propracované, dvojčata ho prý vymýšlela narychlo, když musela skrýt pravdu před jistými kolemjdoucími, kteří začínali mít podezření, že kují nějaké pikle. Každopádně, od té doby se tohle slovní spojení používalo pořád.
"Už máme všechno, co potřebujeme. Zítra to můžeme spustit," řekl. Hermionu píchlo u srdce. Nechtěla přijít o svého nejlepšího přítele. Nechtěla přijít o svou životní lásku, ale to tehdy ještě nevěděla.
Po několika dalších prohozených slovech Hermiona prohlásila, že už je pozdě, a že by měli jít oba na kolej.
Vstali ze země a Fred se natáhl, aby Hermioně znovu gentlemansky podržel dveře. Miona se přikrčila a prolezla nízkými dveřmi ven.
Ozvala se za ní tupá rána, po níž následovalo Fredovo: "Au.". Zřejmě nepočítal s tím, že rám není postavený na jeho výšku.
"Jsi v pořádku?" Vyděsila se. Rychle se otočila čelem ke komůrce na košťata, aby se ujistila, zda se Fredovi nic nestalo. Ten už byl ale venku, tudíž se teď ocitla jen několik málo centimetrů od něj.
Byl to zvláštní okamžik. A jistým způsobem velmi příjemný.
Normálně by asi při takové vzájemné blízkosti odskočila na dva metry dozadu, ale nyní tomu tak nebylo. Vzhlédla nahoru k Fredovu obličeji. Srdce jí tlouklo tak rychle jako nikdy předtím.
"Přemýšlela jsi někdy o tom, jaké by to bylo, kdybychom nebyli přátelé?" zeptal se, skoro šeptal.
"Jak to myslíš?" nechápala.
Fred neodpověděl. Položil ruce na Hermioniny boky a přitáhl si ji blíž. Políbil ji.
Aniž by si to uvědomila, začala mu polibek opětovat. Pootevřela ústa, aby do nich mohl vklouznout jazykem.
Hermioniny ruce samovolně vystřelily nahoru a obmotaly se kolem Fredova krku. Přitáhla si ho ještě blíže - pokud to bylo možné -, čímž se polibek prohloubil.
Zůstali takhle ještě chvilku, dokud oběma nedošel dech. Fred se od Hermiony odtáhl a opřel se čelem o to její.
"Takhle to myslím," řekl s úsměvem.

KONEC FLASHBACKU

Tu chvíli nikdy nezapomene.
Byl to okamžik, kdy si uvědomila, že ho miluje.
Čím více okamžiků spolu strávila, tím více si uvědomila, jak je jejich láska bezmezná.
Byli perfektní pár. Oba dva byli chytří. Byli známí. Oblíbení. Mohli by být vzorem pro celé své okolí…
Jenže to ona chtěla jejich vztah držet v tajnosti. To kvůli ní nikdo nevěděl, co se mezi nimi dělo.
A jemu to vůbec nevadilo. Respektoval to, neodsuzoval jí. Miloval ji takovou, jaká byla.

FLASHBACK

"Hermiono!" ozvalo se zpoza rohu. Bylo to jako za starých časů.
Právě se procházela Bradavicemi chodbami, měla hlídku. Dnes však ne jako studentka, ale jako schopná čarodějka, která se snažila hrad ochránit před temnými silami.
Otočila se a věnovala úsměv čerstvě příchozímu.
"Ahoj," řekla. Fred k ní přispěchal a sevřel ji v pevném objetí, jakoby to snad mělo být naposledy.
"Musím ti něco říct," řekl, když se odtáhl. Zadíval se jí do očí. Nelíbil se jí ten pohled.
"Povídej," vybídla ho.
"Neříká se mi to lehko, Hermiono," povzdychl si. "Musel jsem za tebou přijít, protože je to možná naposledy, co se vidíme…"
"Ne! To už nikdy neříkej, prosím," přerušila ho Hermiona. Pevně stiskla víčka, aby zadržela slzy, které se nezadržitelně valily ven. I ona věděla, že ho už nikdy nemusí vidět živého. Tato válka byla velmi nebezpečná.
"Pššt." Usmál se, aby ji trochu uklidnil. "To, co jsem ti chtěl říct, je…" Odmlčel se, aby ji mohl krátce políbit. "Miluju tě, Hermiono."
Mioně se zatočila hlava. Byla šťastná. Moc šťastná. Sama to tak cítila, už hodně dlouho. Už od chvíle, kdy ji poprvé políbil. Ale nikdy se mu to sama neodvážila říct.
Heroina mu skočila do náruče. Usmál se.
"Teď už musím jít, snad se ještě uvidíme," řekl a než se stihla vzpamatovat, byl pryč.

KONEC FLASHBACKU

To bylo naposledy, co spolu mluvili.
Milovala ho z celého srdce. Stále. Celou tu dobu.
Ale nikdy mu to nemohla říct.
Už to nemohla dále vydržet. Musela to skončit.
Musela jít za ním.
Seděla na studené židli, v bytě, který sdílela se svým manželem Ronaldem. Musela se v duchu zasmát. Nechápala, proč si ho vůbec brala. Možná proto, že byl Fredovi tak podobný? Že sem tam hodil nějaký vtípek, stejně jako Fred, který jimi byl známý široko daleko? Ano. To bude ono.
Zadívala se na stůl, u kterého seděla. Byla na něm připravená snídaně, vedle které byl úhledně složený papír. Byl tam vzkaz na rozloučenou.
V ruce pevně třímala hůlku. Byla pevně odhodlaná to udělat.
Namířila ji na sebe. "Avada Kedavra," zašeptala. Nikdy před tím tohle kouzlo nepoužila. Doufala, že prostě vyjde. A vyšlo.
Její tělo spadlo na zem, až to zadunělo.
Když se později toho dne Ronald Weasley probudil, vstal z postele a vešel do jídelny, nemohl uvěřit svým očím.
Jeho milovaná žena ležela na zemi, mrtvá.
Ihned ho napadlo, že to byla vražda. Určitě se k nim musel vloupat nějaký smrtijed. Rozeběhl se ke krbu, aby mohl informovat ministerstvo.
Kdokoli jiný by ke své mrtvé manželce přispěchal a snažil by se ji probudit k životu nesmyslným třesením s jejím tělem, či plakáním na její hruď. On ji však zřejmě nemiloval tolik, aby ho to trápilo více než to, že má v domě mrtvolu.
Po cestě ke krbu si všiml připravené snídaně. A lístku, který vedle ní ležel.
Změnil tedy směr chůze a papír zvedl. Rozložil ho a začal číst.

Drahý Rone,
jak sis jistě všiml, v posledních pár měsících se mé chování výrazně změnilo.
Od války jsem se po světě ploužila téměř jako duch, avšak nedávno můj život prosvítila naděje. Naděje na znovu shledání.
Nikdo to neví. Tedy asi kromě George. Byl jeho dvojče, musel to poznat.
Stále ti to není jasné?
Tak tedy, v pátém ročníku jsem se velmi sblížila s tvým bratrem Fredem. Zamilovali jsme se, byly jsme perfektní pár.
A pak přišel ten osudný okamžik. Jeho smrt mně zasáhla více než všechny ostatní.
Dnes nastal den, kdy ho znovu potkám. Omlouvám se. Měla jsem tě ráda, avšak láska to nebyla.
Vyřiď ode mě Molly, že je nejlepší kuchařka, jakou jsem kdy potkala. Arthurovi, že by měl přestat očarovávat mudlovské předměty, jestli nechce přijít o práci. Nedávno jsem se na ministerstvu od někoho doslechla, že ho z něčeho podezírají. Percymu řekni, že mu přeji hodně úspěchů v jeho nové práci. Věřím, že ho Bradavičtí studenti nebudou moc trápit. Ginny a Harrymu popřej hodně štěstí s jejich novým potomkem. A nakonec Georgovi, poděkuj mu za mě, že nikomu nic nevyzradil.
S láskou,
Hermiona.
Ron se usmál. Vždycky to věděl. Věděl, že ho nemilovala. Vždyť i on na tom byl stejně… Na jejich sňatku mělo největší podíl spíše naléhání ostatních, nežli jejich vlastní volba.
Dopis sevřel v ruce a přešel zpátky k tělu. Přidřepl si a zadíval se na její tvář.
Opravdu. Bylo to, jak říkala. I po smrti vypadala klidná, vyrovnaná. Usmívala se, její oči zářily.
Její oči. Natáhl ruku a zavřel je. Bylo to, jakoby spala a zdál se jí velmi pěkný sen.

- - - - - - - - - - - - - - -

Otevřela oči, všechno bylo tak nádherné.
Stála uprostřed jakési velké zahrady. Tráva se zelenala, květiny voněly a Slunce hřálo. Jen jediná věc chyběla k perfektnosti.
"Hermiono," ozvalo se za ní. Usmála se.
"Frede," řekla a otočila se. Stál tam, takový jakého si ho pamatovala. Zrzavé vlasy mu trčely na všechny strany a z očí mu sršela radost. Konečně bylo všechno, jak má být.
Přešla k němu a nechala se sevřít v pevném objetí.
"Taky tě miluju, Frede."
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Dir. Dir. | 22. června 2012 v 14:54 | Reagovat

Já myslím že je to NAPROSTO úžasné :DDDD
Strašně se mi líbí že vlastně ¨skončili spolu. :D moc krásně píšeš a já si přečtu úplně všechno co budeš psát :D

2 Peťul Peťul | Web | 24. června 2012 v 20:07 | Reagovat

Krásné, vážně si moc nadaná :)) Tohle kdyby se stalo i ve filmu :))

3 Ms.Danbo Ms.Danbo | 26. června 2012 v 20:03 | Reagovat

Jů :)* To je naprosto dokonalá povídka. Moc povedená, opravdu.

4 Nerea Nerea | Web | 1. července 2012 v 12:28 | Reagovat

Nádhera. Styl tvého psaní v téhle povídce vůbec není špatný. Je výborný, řekla bych, i když teď už jsi s psaním na další úrovni. Měla bys číst to, co jsem psala já, když jsem začínala. Děs! Nádherná povídka ;)

5 Maky. Maky. | E-mail | Web | 4. července 2012 v 12:07 | Reagovat

[4]: Toto ale není jedno z mých prvních děl. :] Stejně děkuji. :3

6 El ★ El ★ | 5. července 2012 v 18:00 | Reagovat

Jedním slovem dokonalý! =))

7 Mickey Mickey | 7. října 2012 v 21:55 | Reagovat

Já tě miluju! I když se neznáme, jsem jeden z mnoha strangers, kteří se zde nachází a obdivují tě. Čtu tvoje povídky od té doby co jsi převzala ff-blog o 1D a nejenom povídky ale i články.
Miluju tvoje články! Jsem asi divná.
Jo už to tak asi bude. Divná holka, která z všedního světa utíká sem do světa lidí s kterýma se v životě neviděla ale připadá si tady jako doma. Mezi těmi, kteří jí chápou a rozumí jí.
Haha, už mi doslova hráblo.
Bože.
Ta povídka je jedním slovem nádherná. Miluju Weasleyovi dvojčata:3
xxx

8 Mischell Mischell | 28. listopadu 2012 v 14:01 | Reagovat

Neskutočné :X

9 andy andy | 14. června 2013 v 19:33 | Reagovat

Krása!!! Ach bože!!! Úžasný!!!

10 Luna Luna | 17. června 2013 v 19:33 | Reagovat

Boze! Krasny, nadherny, uzasny :') #cryalot

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama