Napořád 1/2

22. června 2012 v 14:24 | Maky. |  Jednodílné

Title: Napořád
Category: Studium Harryho Pottera / Po válce
About: Fremione
By: Maky.
One Shot


Na začátek bych chtěla říct, abyste mě za tento příběh neodsuzovali... Ač si myslím, že to není to nejhorší, co jsem kdy napsala, přeci jenom je to jedna z mých starších prací a styl, kterým jsem tehdy psala, se od toho dnešního - podle mě - celkem liší.
Doufám, že se vám tato povídka bude líbit a že si v budoucnu třeba přečtete i další má díla. :3
Hermiona Grangerová seděla na zemi u Černého jezera.
Bylo po všem.
Stále tomu nemohla uvěřit.
Temný pán padl.
Nebylo to žádné překvapení, aby pravdu řekla… Věřila, že se to povede. Vždyť se na jeho smrti sama podílela. Nic, čemu se věnuje ona, prostě a jednoduše nemůže selhat.
…Ale není to právě smrt Voldemorta, která ji tak zaskočilo. Která ji tak zarmoutila, vyrazila jí dech.
Byla to Jeho smrt.

FLASHBACK

Hermiona se procházela po chodbách téměř prázdného hradu. Mimo své komnaty by se právě teď neměl pohybovat - až na prefekty a primuse - jediný student.
Avšak, jak známe nezbedné žáky Bradavické školy, nikdy a nikde nenechají nic v klidu.
"Zhasni tu hůlku!" ozvalo se odněkud z vedlejší chodby. Nepochybně to byl obraz knížete Maxwella. Jeho silný hluboký hlas by poznala vždycky.
Pokud se kolem něj neprocházelo v naprosté tichosti, sypal nadávky na všechny kolem a k tomu měl všelijaké připomínky, které se kromě hluku týkaly pitomostí, jako nezastrčených košilí a podobných narážek na vzhled kolemjdoucích.
Nyní se však zarazila. Upomínka k zhasnutí světla zcela jistě nebyla mířena na ni, protože se zatím nedostala ani za roh chodby, kde jeho obraz visel, a ostatní prefekti a profesoři měli na starosti úplně jiné prostory hradu.
"Neslyšíš? Já chci spát! A učesej se, prosím tě! Kdo se má na to tvoje vrabčí hnízdo koukat?" Hermiona zrychlila krok. Dýchala přerývavě. Je to snad vetřelec? Klidně by to bylo možné. Vždyť Temný pán se před necelým rokem vrátil do světa živých. Je pravděpodobné, že vyslal nějakého smrtijeda, aby za něj vykonal špinavou práci.
Nebo je to jen nějaký ponocný student?
Ano.
Když Hermiona zašla za roh, spatřila pohledného zrzavého chlapce, který se znepokojeně mračil na jeden z obrazů. Zřejmě si nepřál být odhalen.
"Sakra, Hermiono! Ty jsi mě ale vyděsila," smál se. Bylo to absurdní. Neměla by se spíše vyděsit ona? A vůbec, jak si může dovolit být tak klidný?! Vždyť ho právě nachytala při noční procházce!
"Měl bys být v posteli," řekla a zamračila se. Nedokázala přesně určit, který z Weasleyových dvojčat to je, proto se rozhodla ho neoslovovat.
"Ty, jak koukám, se také jaksi nenacházíš ve svém pokoji, Hermiono," namítl.
"No, ano. Jenže já jsem - na rozdíl od tebe - školní primus," opáčila mu. Chvíli bylo ticho, dvojče nejspíše přemýšlelo nad tím, jak ze šlamastiky vycouvat.
"Určitě je nějaký způsob, jak se nedostat na kobereček k Umbridgové, že?" Jeho pohled se rázem změnil ze sebejistého na docela vystrašený. Všichni neřádi a neplechové byli totiž posíláni ke všemi milované a obdivované Dolores. A všichni také věděli, že její tresty nebyly nic lehkého. Dokonce by se daly přirovnat k týrání či mučení.
"Sám dobře víš, že já k ní studenty zásadně neposílám." Povzdychla si. Její metody byly opravdu strašlivé. "A nemůžu ti ani odebrat žádné body. Co bych to byla za člověka, kdybych škodila své vlastní koleji?" Odmlčela se. "Ale pověz mi, proč jsi vlastně tady?"
"Víš, kdybych ti to teď řekl, asi bych tě musel někam zamknout," zasmál se. "Ale jednou ti to povím, dobře? A mimochodem, jsem Fred." Byl zvyklý na to, že ho lidé nerozpoznávají od jeho dvojčete George a všiml si Hermioniny nerozhodnosti, když se ho snažila oslovit.
Hermiona chtěla ještě něco namítnout, ale v tu ránu se dvojče rozeběhlo pryč směrem k Nebelvírské společenské místnosti.

KONEC FLASHBACKU

Tehdy ještě nevěděla, že kdyby zrovna nešla tou chodbou, nebo kdyby si přehodila hlídky, jak původně plánovala, tak by ji zřejmě nepotkalo největší štěstí v jejím životě.
Zadívala se na hladinu vody v jezeře. Téměř jakoby odráželo její vzpomínky.
Viděla tam sebe a jeho.
Viděla, jak ji konejší. Jak ji objímá, jak ji líbá.
Slzy se jí spustily z očí. Už zase.
Proč se to muselo stát? Proč musel zemřít? Proč nezemřela místo něho? Nebo proč nezemřela s ním?
Kde je teď? Je v nebi? Dívá se na ni? Dívá se, jak truchlí, jak se trápí? Je mu jí líto?
Bylo tolik otázek. Tolik vět, které chtěla zakřičet do okolí.

FLASHBACK

Bylo ráno, přesně půl osmé. Hermiona již oblečená a učesaná kráčela po chodbách Bradavického hradu. Bylo jen málo studentů, kteří chodili na snídani tak brzy. Zvláště když byla sobota a celý den měli volný. Většina z jejích vrstevníků spávala minimálně do deseti a poté jim trvalo ještě hodinu, než se pomalu vyploužili ze svých kolejí.
Jakmile prošla vysokými mahagonovými dveřmi, zamířila k nebelvírskému stolu. Vůbec jí nepřekvapilo, že zde bylo jen pár jedinců, kteří si zatím ani nenandali jídlo na talíře.
Rozhlédla se kolem, zda nezahlédne nějakou známou tvář. Viděla zde Colina Creeveho, ke kterému se však moc nehrnula. Nevadilo jí ani tak, že byl o několik ročníků níž jako to, že ji neustále otravoval kvůli Harrymu.
Další, koho uviděla, byli shodou okolností dvojčata Weasleyova. Vzhledem k tomu, že tu nikdo jiný, ke komu by si mohla přisednout, nebyl, vydala se směrem k nim. Konec konců, třeba se dozví něco víc o té noční procházce.
"Nazdar, kluci," řekla, když přistoupila ke stolu.
"Ahoj, Hermiono," řekli oba na ráz. Hermiona se usmála a přisedla si. Nandala si na talíř něco z toho, co bylo před ní, a načala rozhovor.
"Jak to, že jste tady tak brzy?" zeptala se. Opravdu ji to zajímalo. Už tak bylo velikým nezvykem, že tady tak brzy potkala někoho z Nebelvíru, natož je dva.
"To je na dlouhé povídání," řekl George a mávl rukou. Hermiona byla překvapená, že dokázala rozpoznat, kdo je kdo.
"Nemá to náhodou něco společného s tvojí včerejší pozdní vycházkou po hradě?" Svůj pohled odvrátila na Freda. I dvojčata očividně zaskočilo, že je od sebe rozpozná, ovšem to nebylo nic v porovnání s tím, jak se vyděsili. Vyměnili si obezřetné pohledy a pak se podívali zpátky na Hermionu.
"Musíš přísahat…" Fred se odmlčel, aby větu mohl dokončit George.
"Že to nikomu neřekneš!" Normálně by se nad tím, jak konverzovali, zasmála, ale dnes tomu bylo jinak. Byla pravda, že se dvojčata poslední dobou chovala opravdu divně. Často se po chodbách ploužili s obrovskými kruhy pod očima a místo toho, aby stále vtipkovali a smáli se, vypadali, jakoby se měli každou chvíli skácet k zemi. Tohle dělalo všechno ještě divnějším.
"Nehodláte snad zbořit školu, že ne?" zasmála se. Původně to vážně myslela jako vtip, ale podle pohledu kluků k tomu zřejmě nebylo daleko.
"Pojď!" řekli naráz a rozešli se ke vchodu. Hermiona v tu chvíli byla tolik zaujatá nad tím, co se právě odehrálo, než aby se zabývala tím, že stále nedojedla svou snídani. Rozeběhla se za nimi a společně opustili Velkou síň.

KONEC FLASHBACKU

Tehdy jí řekli o svém plánu s útěkem ze školy. Řekli jí, kdy to hodlají udělat i jak to provedou. Že kolem toho chystají velký povyk. Že bude ohňostroj. Že si to stoprocentně užije.
Ona z toho ale nebyla příliš nadšená. Navenek se usmívala, snažila se je podporovat. Ale uvnitř byla zarmoucená. Tehdy to přikládala tomu, že jim prostě jen záviděla, že oni před Umbridgovou uprchnout mohou a ona ne.
Jak byla tehdy hloupá. Možná, že kdyby na to už tehdy přišla…

FLASHBACK

"Hermiono!" ozvalo se zpoza rohu. Schylovalo se k noci a Hermiona byla právě na hlídce.
"Ahoj, Frede," řekla automaticky. Byla sama ze sebe překvapená. Nejen, že jí vůbec netrápilo, že jeden ze studentů již dávno není ve své posteli, ale také jí udivilo, že jedno z dvojčat Weasleyových rozpoznala hned podle hlasu.
Většina lidí je nedokázala poznat ani, když jim rozdíly, ač drobné, bily přímo do očí. Natož podle hlasu, který měli skoro identický. Hermiona však věděla, že Fredův tón je o krapet hlubší. Také si všimla toho, že jeho oči jsou poněkud tmavší než Georgovy a byl tu i malinký rozdíl ve způsobu pohybu. Ve všem, co Fred dělal, shledala jistou eleganci a lehkost, která byla u George méně výrazná.
"Jak jsi věděla, že jsem to já?" zeptal se, když vyšel zpoza rohu. Zřejmě i jeho to zaskočilo.
"Ale no tak, znám tě už od prvního ročníku." Mávla rukou. Fred nebyl příliš uspokojený její odpovědí, ale nechal to být.
"Hermiono, nemohl jsem si s tebou promluvit přes den kvůli tomu pitomému příkazu," začal. Ano, ten příkaz. Ode dne, kdy se Hermiona dozvěděla o plánu dvojčat, se toho v Bradavicích hodně změnilo. Brumbál byl vyhnán z Bradavic v důsledku podezření, že se snažil ovládnout ministerstvo a Dolores Umbridgová se stala novou ředitelkou. A to jen během pár týdnů. "Myslel jsem, že bys nám mohla pomoci s nějakými záležitostmi," dořekl. Hermiona moc dobře věděla, jaké záležitosti myslel. Chtěl, aby jim pomohla utéct.
"A to jsi na mně nemohl počkat večer ve společenské místnosti?" Zamračila se. Přeci jenom, tohle nebyla zrovna vhodná chvíle na to, řešit něco takového.
"Měl jsem jiné povinnosti." Pokrčil rameny. "Prosím, bez tebe to nezvládneme," řekl a v obličeji se mu objevil bezmocný výraz. Nikdy v životě ho takhle neviděla. Je pravda, že se poslední dobou on ani Georgie vůbec nesmáli ani neusmívali, ale tohle pro něj vážně nebylo typické. Najednou jí ho bylo hrozně líto.
"Dobře," povzdychla si. Na tváři se mu ihned rozhostil šťastný výraz. Zamračila se. Ach, ten Fred! Dobře to na ní zahrál. Ale co, už svolila.
"Díky!" řekl a popadl jí za ruku, načež ji někam táhl. Byla zaskočena tím, s jakou něžností ji držel, jak se každou chvíli díval, jestli stíhá, nebo ne.
"Kam jdeme?" zeptala se ho.
"Někam, kde nás nikdo nenajde," odpověděl. Hermiona si přála, aby se nikdy nerozhodla, že jim pomůže. Ale to by to nebyla ona, kdyby to z ničeho nic odvolala.
Fred ji zatáhl do kumbálu na košťata.
Jakmile zkontroloval, zda je náhodou zpoza rohu nikdo nepozoruje, či jestli se kolem zrovna neprochází třeba profesor Snape, zavřel dveře a následně na ně použil kouzlo Ševelissimo.
"Tak povídej," povzdechla si Hermiona. Fred se zazubil a začal líčit svůj plán.

KONEC FLASHBACKU

Tehdy po ní chtěl, aby zmanipulovala hlídky.
Nejprve se jí to příčilo. Ale nakonec to udělala. Tak či tak, nebylo to poprvé, co porušila školní řád. S Harrym a Ronem tolikrát prováděli různé věci za zády profesorů.
Jenže tehdy to bylo pro dobro školy. Teď to bylo jiné. Měla pomoci studentovi ze školy uprchnout, což její pověsti určitě nepřispívalo.
Ale z nějakého důvodu to prostě udělala. Ať ji to trápilo sebevíc, nebylo to tak silné jako nutkání pomoci dvojčatům. Nebo jak později zjistila, spíš jednomu z nich.
Z očí jí ukáplo pár dalších slz, když si vzpomněla, jak se dali dohromady.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zee Zee | Web | 23. června 2012 v 13:31 | Reagovat

Přišla jsem sem a vidím povídku od Maky! Tak si říkám 'no konečně něco nového' a když začnu číst, tak si začínám vzpomínat, že už jsem to četla... Ach jo. :D
Podle mě je to jedno z tvých nejlepších děl, co jsem četla. Mně se tahle povídka moc líbí. :3 Já nevím proč, prostě ten pocit... A když jsem to četla poprvé, tak jsem u toho brečela. :'3 Skvělá práce.

2 El El | Web | 5. července 2012 v 17:41 | Reagovat

Je to mooc pěkný, a líbí se mi jak je to napsaný.. :))))

3 Neville's wife :3 Neville's wife :3 | 3. června 2013 v 14:19 | Reagovat

Nádherný, úžasný, prostě krásný ♥ :)

4 Nat Nat | 3. června 2013 v 14:22 | Reagovat

Ahojky, nechci bejt rejpavá, jenom se chci ujistit, že mi to došlo správně... totiž: nepřišel Harry na kouzlo Ševelissimo až v 6. díle potom, co měl učebnici po Princi dvojí krve? Pouze dotaz ;) jinak to je moc pěkný :)

5 machi96 machi96 | E-mail | Web | 2. října 2013 v 18:59 | Reagovat

Krááásné ;)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama