A Perfect Life - 1. DÍL

8. června 2012 v 17:44 | Maky. |  A Perfect Life

Title: A Perfect Life
Category: Studium Harryho Pottera
About: Draco Malfoy & Hermione Granger
By: Michelle
Part: 1


Opustili mě. Rozhodli se, že to zvládnou i beze mě. Nejsem už pro ně tolik dobrá? Co si bez nich ve škole počnu? Jak jenom to zvládnu?
Proběhla jsem zdí u nástupiště 9 a ¾, v ruce jsem svírala kufr. Ani jsem se nerozhlédla a rovnou vešla do vagónu, který patřil Nebelvíru. Šla jsem uličkou mezi kupé a hledala nějaké, kde budu mít klid. Nenašla jsem žádné, a proto jsem se usadila do kupé k Ginny, Nevillovi a Lence, která jako obvykle neseděla se svými kolejními, ale s námi.
"Zdravím lidi, smím?" stála jsem opřená o rám dveří mezi kupé a uličkou vlaku.
"Jasně, že můžeš, Mio" řekli téměř jednohlasně, proto jsem vešla, kufr dala nahoru k ostatním a sedla si k Lence.
"A Harry nepřijde?" optala se Ginny.
"Ty to nevíš?" povytáhla jsem obočí a ona jenom zavrtěla hlavou "No, on s Ronem se rozhodli, že pojedou hledat viteály, beze mě" jenom jsem jí to jednoduše vysvětlila a dál už s ní nemluvila.
Celou cestu jsem si spolu s Lenkou četla časopis. Ginny si o něčem povídala s Nevillem, proto nám cesta utekla dost rychle. Vlak najednou prudce zastavil a do vlaku vešel nějaký muž, oblečený celý do černa. Rozrazil dveře od našeho kupé. Tvářil se příšerně.
"Kde je?" promluvil děsivým hlasem a mě došlo, že je to Smrtijed a hledá Harryho.
"Není tu" řekla jsem blesku-rychle "Tento rok do Bradavic nejede" dopověděla jsem a v tom byl pryč.
Vlak se opět rozjel. Lenka se dívala z okna a já dočítala Jinotaj. Neville očividně spal a Ginny vypadala smutně a zamyšleně.
"Mrzí mě to, Ginny" podívala se na mě, v očích měla slzy "Vím, že ti celý rok bude chybět, ale i mě" přikývla.
"Jenom se bojím, že to bez tebe nezvládnou" vstala jsem a objala ji.
"Harry je chytrý a Ron je s ním. Oba jsou v bezpečí" přikývla a položila mi hlavu na rameno.
O půl hodiny později už jsme byli na místě. Probudila jsem Nevilla. Pak sundala všechny kufry dolů z poliček a podala ten svůj. Vystoupila jsem z vlaku jako první, za mnou Lenka, která si hned stoupla vedle mě. A šly jsme spolu z nástupiště ke kočárům.
"Vidíš je?" zeptala se.
"Jestli vidím koho?" zeptala jsem se jí na oplátku a ona jenom zavrtěla hlavou. Nechala jsem to plavat a radši si sedla do jednoho z kočárů. Vedle mě si sedla Lenka, naproti Ginny a k ní Neville a takto jsme dojeli až před brány hradu.
Vylezla jsem z kočáru a pomohla jsem Lence s kufrem. Spolu jsme potom šly, jako nejlepší kamarádky za brány hradu. Kráčely jsme jako první dvojice a za námi šli další páry studentů. Zamířily jsme si to do Velké síně, jako každoročně. Usadili jsme se k Nebelvírskému stolu. Sice byla Lenka z Havraspáru, ale vždy byla u mě.
Jakmile skončilo zařazování nováčků, před námi se objevilo jídlo. Má blonďatá kamarádka si nabrala puding a já zakousla jablko.
"Lenko, poslední dobou jsi mnou nejlepší kamarádkou" pronesla jsem během jedení jablka. Ona se usmála a objala mne.
"Ty má také. Jinou nemám" usmála se a dojedla svůj puding. Položila jsem ohryzek od jablka a odložila ho na stůl.
"Půjdeme?" zeptala jsem se jí a ona přikývla. Vstaly jsme a vydaly se, směr pryč Velké síně. Cestou jsme si povídaly o viteálech a jak bych je já zničila. Lenka potom uznala, že beze mě jsou kluci v háji, že to nedokážou a my všichni zemřeme. Doufám v opak.
Rozdělily jsme se až u dvou věží. Já zahnula doleva a ona doprava. Vyběhla jsem schody a zastavila se až u obrazu Baculaté dámy.
"Heslo?" zeptala se dáma z obrazu.
"Ehm" zamyslela jsem se, jaké, že je to vlastně heslo "Přátelství?" řekla jsem s tázavostí v hlase. Ona jenom přikývla a pustila mě dovnitř.
Na gauči seděla Ginny a po tvářích jí stékaly slzy. Vzlykala pěkně hlasitě. V místnosti už byla tma a tak jsem rozsvítila lampičku a sedla si k ní.
"Prosím tě, neplakej" přitiskla jsem si k sobě "Nic jim nestane, ani Harrymu ani Ronovi, slibuji ti to" Ginny přikývla a vstala.
"Půjdeme spát?" chytla jsem jí za ruku a spolu jsme zamířily do dívčích ložnic. Tam jsem si vzala své pyžamo, které jsem vyndala z kufru. Krátké tričko na ramínka a kraťasy. Ginny si vzala noční košilku a obě jsme ulehly do postelí, ve kterých už já spím sedmý rok a Ginny šestý.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kiki kiki | 8. června 2012 v 19:18 | Reagovat

Super...další :D

2 Emily Emily | Web | 10. června 2012 v 10:40 | Reagovat

Mooc pěkné! :)

3 Dominika Dominika | 10. června 2012 v 19:26 | Reagovat

Hltám každé slovo této povídky. Jen tak dál, vypadá to totiž opravdu zajímavě.

4 Sarí Sarí | Web | 27. září 2012 v 16:31 | Reagovat

Super, jsem velmi zvědavá jak to bude dál. Ale co to že za těch x měsíců nepřibila nová kapiotlka? :) prosím, prosím, moc prosím :) další =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama